Když můžeš žít věčně, pro co žiješ?

Povídka- Daylight(svítání)

1.část 1. kapitoly - Návrat

3. dubna 2010 v 20:05
Takže je to tady x) jak jsem slíbila. BOhužel první kapitoly jsou oc dlouhé, tkže j budu dělit na půl x)..ale o nic nepříjdete...takže...snad se vám bude líbit x)


Návrat

Les, všude kolem mě je jen les. Běžím tmou ve snaze najít cestu ven. Najednou se ocitnu na vrcholku hory, kde jsem se dozvěděla o Edwardovém tajemství. Pádám, a pád končí probuzením .
Když se probudím, ležím v pokoji ve Pheonixu, kde jsem přišla z Forks. Máma byla po dloouhé době s Philem doma, tak chtěli být víkend semnou. Stále ležím na posteli a dívám se tupě do bíle vymalovaného stropu. Najednou se mi po tváři rozlije úsměv. Vzpoměla jsem si totiž, že dnes jedu zpátky do Forks. Nemohla jsem se dočkat až znovu spatřím Edwarda. Až mě znovu pevně stisknou jeho chladné paže a já se podívám do jeho zlatavých očí. Ze snění mě vytrhne zaskřípění dveří, do kterých vchází Reneé.
,,Dobré ráno Bells. Neprobudila jsem tě?" Pozdravila mě s úsměvem a já jí ho oplatila.
,, Ne, už jsem nějakou chvilku vzhůru"
Řekla jsem klidně, překulila se na posteli, dala nohy na podlahu, kde byl chlupatý červeno-hnědý koberec, co jsem dostala k 17.tým narozeninám.
Vstala jsem a mezi tím, co si vytahuji oblečení ze skříně, na mě máma mluví: ,,Jak ses vyspala? Kdy pro tebe přijede Charlie? Nemá dnes službu?"
Já jsem si oblékla rychle červené tričko a šedou mikinou a odpověděla jsem.
,,No, letadlo mi letí v 10:15, takže nevím jestli letadlo nebude mít spoždění. Kdyby se cokoliv zmněnilo, slibuji že tátovi zavolám. Neboj."
Musela jsem ji ještě uklidnit úsměvem. Moje starostlivá matka by byla schopná povolat F.B.I kdyby se letadlo spozdilo, a já nedala vědět.
,,Dobře zlatíčko, já musím za chvíli s Philem na letiště. Má svůj první koučovský den. Tak se měj, pozdrav mi Charlieho a doleť dobře. Hned po příletu mi zavolej"
Políbila mě na tvář. Pak si vzala svou velkou bílou tašku, kterou si před tím dala na mou postel. Ve dveřích se ještě otočila, zamávala mi.
Přistoupila jsem blíž k oknu a dívala se, jak odjíždí ve své velké stříbrné dodávce.
Když už auto zmizelo za kopcem, sebrala jsem ze země svůj prázdný bágl, abych ho opět maplnila věcmi.
Moc jich nebylo, jelikož jsem tu byla jen na víkend. Koukla jsem se na hodinky co mám na zápěstí a zděsila se.
Musela jsem si pospíšit, abych nezmeškala let.
Když už jsem měla zbaleno, naposled jsem se rozhlédla po pokoji, jestli jsem něco nezapoměla.
Vyšla jsem z pokoje, prošla dlouhou chodbou, pak kuchyní, kde jsem měla nachystanou svačinu na cestu.
Jelikož bylo letiště od našeho domu asi 12 km, vzala jsem si taxíka.
Když jsem dorazila do Forks, tak jsem čekala, až se na běžícím pásu, kde se vykládají zavazadla, objeví můj bágl.
Ale nikdne nebyl.
Najednou za zády slyším:
,,Bello?" Byl to ten nádherný sametový hlas, který patřil tomu, koho tak moc mmiluji. Otočila jsem se a spatřila jeho dokonale nádhernou, bledou tvář.
,,Edwarde!"
Rychle jsem k němu přiběhla a dávala si pozor, abych při mém neohrabaném běhu naspadla a při tom
nesrazila ještě někoho jiného.
Bála jsem se, že je to jen sen. Že se rozplyne. Ale on tam skutečně stál. Držel moou tašku levou rukou a druhou měl zastrčenou v kapse od džínů.
Když už jsem stála téměř u něho, položil tašku, aby mě mohl obejmout. Potom mě od sebe malinko odsunul, aby mě mohl políbit. Jeho krásné chladné rty se tiskly pevně k mým.
Bála jsem se, že bych někdy mohla ten krásný pocit zapomenout.
,, Jak ses měla?"
Zeptal se tím krásným pokřiveným úsměvem, jaký miluju.
,, Dobře, ale nemohla jsem se dočkat, až tě znovu spatřím."
Usmála jsem se a znovu ho objala.
,, Ani nevíš, jak frustrující je, nechat někoho, kdo je magnet na průšvihy a nehody jako jsi ty, celý víkend bez dozoru."
Zašeptal mi do ucha. Ještě naposledy mě k sobě něžně přivinul a potom mě pustil.
,, Kde je vlastně Charlie?"
Vzpoměla jsem si po chvilce.
,, Neboj se, zavolal jsem mu, že pro tebe přijedu."
Vysvětloval a otvíral prosklené dveře ven z letištvní haly.
,, Dámy první"
Veškla jsem tedy první. Aniž bych si toho všimla, přiběhla ke mně osoba a pevně mě tiskla kolem ramen.
,, Bello! Tak ráda tě vidím"

Tak sopránový a zvonivý hlas má jen jedna osoba, kterou znám.
,, Alice?"
Nemohla jsem uvěřit, že ji vidím.
,, Mermomocí semnou chtěla jet. I přes můj protest."
Zasmál se Edward a já zahlédla jeho krásné bíle zuby. Nejednou vidím za Alicí ještě jednu postavu.
,, Ahoj, Bello"
Pousmál se Jasper.
, Ahoj" Oplatila jsem mu úsměv a natáhla k němu ruku, abych si s ním mohla potřást.
,, Pojďme do auta, Charlie už na tebe čeká"
Nasedli jsme všichno do Edwardova nablýskaného Volva. Jasper si sedl vedle Edwarda ve předu, a ke mně se přitulila Alice.
Jeli jsme velmi rychle, ale motor nešel vůbec slyšet. Nebyla jsem na to zvyklá. Můj naklaďáček totiž řve, až se někteří lidé dívají z oken, co se to děje.
,,Příjdeš na tu oslavu?"
Zeptala se mě z ničeho nic Alice. Nechápavě jsem se na ni podívala.
,, Oslavu?"
Zeptala jsem se a podívala se na Edwarda.
,, Máš zítra narozeniny, nebo snad ne?"
Úplně jsem na ně zapoměla! Něco takového ale slavit nechci. Vždyť budu starší než Edward. Zatím co on bude věčně sedmnáctiletý, já budu stárnout. Proč nechce připustit, abych se proměnila v upírku tak jako on?
,, Copak Edward ti o ní neřekl?"
Zeptala se váhavě, když jsem nějakou dobu neodpovídala.
,, Alice, nech jí vydechnout. Vždyť sotva přijela"
Zastal se mě Edward. Nejspíš vycítil můj nesouhlas k slavení mých osmnáctin.
Když jsem se koukla z okna, všimla jsem si, že už stojjíme před naším domem.
Vystoupila jsem a otevřela kufr, abych z něho vytáhla svou tašku, ale Edward mě předběhl.
,, Tak se měj Bello"
Zavolala na mě Alice z aouta a zamávala. Já ji to gesto oplatila. Pak už se Jasper chopil volantu místo Edwarda a odjeli. Já vytahovala z tašky klíče, zatímco Edward upíral zrak k lesu. Nejspíš něco zahlédl.
Už jsem chtěla zastrčit klíč do zámku, abych odemkla, ale Charlie to stihnul dřív.
,, Ahoj holčičko moje"
Objal mě a dal mi otcovskou pusu na čelo.
,, Ahoj tati"
Usmála jsem se na něj. Charlie se otočila na Edwarda.
,, Díky, žes mi ji v pořádku přivezl Edwarde."
Poděkoval mu Charlie a poplácal ho po zádech.
,, To je v pořádku pane Swane"
Pousmál se Edward na Cherlieho.
Já se dívala na ty dva a neuvědomila si, že bych měla jít vybalovat věci.
,, Přijdeš mi pomoct vybalit?"
Pohledla jsem na Edwarda prosebně.
,, Samozdřejmě"
Pousmál se, protáhl se dveřmi mezi Charliem a následoval mě po schodech
http://www.twilightitalia.com/home/wp-content/uploads/2009/11/robert-pattinson-shiny-volvo-twilight.png
 
 

Reklama
Reklama